Zdeněk

Zdeněk: Za všech okolností se radujte

Zdeněk byl úspěšným obchodním ředitelem, který žil v neustálém stresu a vysokém pracovním nasazení, dokud ho v 36 letech přímo za volantem nezastavila cévní mozková příhoda. Následující rozhovor, který proběhl v květnu 2026, mapuje jeho nelehkou cestu od sedmiměsíčního kómatu a úplného ochrnutí až k dnešnímu životu, ve kterém nachází sílu ve víře, intenzivním cvičení a pomoci v místní farnosti.

Můžete se nám krátce představit? Čím jste se živil a jak vypadá Váš život dnes?

Jmenuji se Zdeněk, je mi 45 let a žiji v Praze. Před příhodou jsem pracoval jako obchodní ředitel, což obnášelo hodně stresu, práce a neustálé cestování. Dnes už nepracuji, ale dobrovolničím v místním kostele – spravuji tam mailovou databázi a starám se, aby lidé věděli o církevních akcích. Bydlím u rodičů v domě v šestém patře s výtahem. Maminka mi vaří, pere i uklízí a můj domov je dnes plně přizpůsoben mému současnému zdravotnímu stavu. V koupelně i na toaletě mám madla a sedátko.

Vzpomenete si na den, kdy u Vás k cévní mozkové příhodě došlo?

Bylo mi 36 let a vracel jsem se sám autem ze služební cesty z Ostravy. Najednou jsem úplně přestal cítit nohy, byla to absolutní necitlivost, jako by tam vůbec nebyly. Byl jsem z toho hrozně vyděšený, ale naštěstí se mi podařilo bezpečně zastavit. Stáhl jsem okénko a požádal kolemjdoucí paní, aby mi zavolala záchranku. V nemocnici mě ale nejdříve léčili na dehydrataci. Poté jsem upadl do kómatu a trvalo dalších 12 hodin, než mi udělali CT a zjistili skutečný nález.

Co následovalo po probuzení a jak vypadá Vaše současná rehabilitace?

V kómatu jsem strávil sedm měsíců a když jsem se probral, byl jsem kompletně ochrnutý, což lékaři nazývají kvadruparéza. Roky jsem pak trávil v různých rehabilitačních ústavech. Dnes už nemám možnost pobytové rehabilitace, takže docházím na ambulantní cvičení, což mi zabere hodně času: v pondělí mám kruhový trénink, v úterý logopedii, ve středu mívám volno, ve čtvrtek fyzioterapii a v pátky psychologii. Dodnes cvičím velmi intenzivně.

Během zotavování jste musel čelit i těžkým osobním výzvám. Co pro Vás bylo nejnáročnější?

Obrovskou psychickou výzvou bylo, že jsem v souvislosti s tou příhodou přišel o partnerku a zároveň se nemohl hýbat. Pro mladého muže v 36 letech je to opravdu rána. Pomohlo mi ale, že jsem na sebe a na pohyb nezanevřel. Dnes už na preventivní prohlídky poctivě chodím a snažím se o sebe dbát mnohem víc než dřív.

Jak jste se dostal do Cerebra a co pro vás tato komunita znamená?

O Cerebru jsem se dozvěděl v roce 2023 v ErgoAktivu. Je to pro mě skupina, kam mohu patřit a kde se mohu kulturně i sociálně realizovat. Rád s nimi jezdím na rekondiční pobyty a chodím do divadla. Mám tam známé, které rád vidím, protože rozumí mým problémům a já jejich.

Máte nějaké životní motto nebo radu pro lidi s podobným osudem?

Moje hlavní rada zní: „Nikdy to nevzdat“. Velmi mi pomáhá víra v Boha a mým mottem je verš z Nového zákona: „Za všech okolností se radujte“ (1. Tesalonickým 5,16–18). Také bych chtěl vzkázat všem, i mladým, aby dbali na prevenci, sportovali a pili hodně čisté vody namísto kávy a energetických nápojů. Vyplatí se to.