Kde je kámen úrazu?

S jakými problémy se potýkají pacienti po poranění mozku? Jakým způsobem se rodinní příslušníci dozvídají o následcích poranění mozku a možnostech léčby? Jaké možnosti mají osoby po poranění mozku při návratu do běžného života a práce?

Na tyto a mnohé další otázky jsme se snažili nalézt odpověď během diskuse s odborníky u kulatého stolu, která se konala poslední březnový den v Praze. Pozvání ke kulatému stolu přijali odborníci z oblasti zdravotnictví a sociálních věcí, společně se zástupci pacientů, rodinných příslušníků a také CEREBRA.

V diskusi o problémech v systému péče po poranění mozku v České republice zazněla především následující témata:

V České republice neexistuje návaznost na špičkovou neurochirurgickou péči a pacienti jsou po záchraně života obvykle přesunuti na LDN nebo končí v ústavech pro mentálně postižené občany a v psychiatrických léčebnách.

V podstatě neexistují zařízení, která by poskytovala rehabilitaci či služby specificky pro osoby po poranění mozku. Chybí nejen lůžka včasné neurorehabilitace (tj. intenzivní rehabilitace při probuzení z kómatu), ale také dostatečně kvalifikovaný personál, který by se mohl věnovat terapii nejčastějších následků poranění mozku, tj. poruchám v oblasti chování a kognitivních funkcí (např. paměť, koncentrace, rychlost myšlení a porozumění informacím, schopnost řešit problémy, apatie atp.).

Velmi zanedbanou oblastí je tedy neuropsychologie a terapie kognitivních funkcí (viz výše), která není proplácena zdravotními pojišťovnami, neexistuje systém hodnocení, a pro psychology je to tudíž neperspektivní oblast.
V praxi to vypadá tak, že jen velmi málo pacientů projde neuropsychologickým vyšetřením, na jehož základě by bylo možné zvolit vhodný způsob rehabilitace. Přitom včasný trénink kognitivních funkcí má obrovský potenciál zlepšit fungování poraněného mozku.

Dalším velkým problémem je nedostatek informací. Rodinní příslušníci příliš často tápou a nevědí, kam se obracet s dotazy ohledně stavu pacienta, dostupnosti či vůbec existence služeb a možností terapií.

Všemi tématy se jako červená nit proplétá systém financování, který je v současné době nastaven tak, že vůbec nezohledňuje stav pacienta a jeho specifické potřeby po poranění mozku. Neméně důležitým tématem je určení odpovědnosti za poskytování služeb a zajištění jejich regionální dostupnosti.

Marcela Janečková, ředitelka sdružení CEREBRUM, uvádí na příkladu ze zahraničí možné řešení :
„Ve Francii došlo ke změnám systému na základě aktivity odborné společnosti, neziskových organizací a rodinných příslušníků. Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí vytvořilo koncepci, jak má systém péče po poranění mozku vypadat v horizontu do pěti let, uvolnilo potřebné finanční prostředky a povinností regionů bylo tuto vizi realizovat. V současnosti je to jeden z nejlépe fungujících systému v Evropě.“

Co je podle Vás tím největším problémem českého systému péče o osoby po poranění mozku?

Chtěli bychom Vás poprosit o připomínky nebo podněty, které Vás k tomuto tématu napadají. Pošlete nám Vaše názory na emailovou adresu:
Vaše zpětná vazba je pro nás velmi důležitá, děkujeme!

Zápis výstupů z kulatého stolu ke stažení (148 kB, formát DOC)