Vyjádření MUDr. Václava Volejníka CSc. k programu péče o pacienty s CMP

Přinášíme Vám přepis vyjádření MUDr. Václava Volejníka, CSc. k programu péče, který vyšel v Zdravotnických novinách

K programu péče o pacienty s CMP

Tak jsme se konečně dočkali. Máme to černé na bílém a ještě ve formě zákonné, přesněji ve Věstníku MZ ČR. Je to velmi radostné čtení pro neurologa, který už jako mladičký lékařský elév začínal s poznáváním složité problematiky cévních mozkových příhod. Konečně jsme i u nás úředně dospěli k poznání, že místo aby těchto pacientů ubývalo (jako je tomu jinde v tzv. civilizovaném světě), skoro jich spíše přibývá. Dle úvodu programu Péče o pacienty s cerebrovaskulárním onemocněním v ČR, je dokonce vypočteno, že jinde ve světě se při dobré léčbě až třetina pacientů po cévní mozkové příhodě může vrátit zpátky do plného života i do práce. Třetina musí po delší odborné léčbě zustat již jen doma, ale ve velmi dobré úrovni kvality života. Třetí třetina bohužel zůstává dlouhodobě a často i trvale v péči zdravotní a sociální pro těžké hybné a další postižení, a tím i omezení svých životních možností.

Program ministerstva zdravotnictví je ustanoven na vysoké úrovni a nepochybně odpovídá dosaženým znalostem a zkušenostem dnešní doby. Jen mám obavu, že v situaci, kdy se české zdravotnictví potýká především s nedostatkem odborných pracovníků, lékaři počínaje a fyzio- či ergoterapeuty konče, bude naplnění stanovených cílů poměrně těžké a vznik těchto center bude možná dost pomalý. Ale "komplexní cerebrovaskulární centra" i "iktová centra" nepochybně nakonec vzniknou. Je to vítězství pro naše pacienty, zdravotníky i pro nás všechny. Kdo ví, co nás osobně čeká...

Třetí stupeň nemá program ani zastání

Perfektně rozepsaný třístupňový systém má ale nevyrovnaný obsah. Třetí stupeň vlastně není v tomto programu řešen (obnáší pouze pět řádků celkem - po deseti stranách předchozího textu). Jako třetí stupeň se popisuje "péče doléčovací, dispenzární, kterou budou realizovat neurologická pracoviště, interní oddělení, lůžka následné péče v OLÚ či v lázeňských ústavech, případně tzv. LDN". Jde tedy o navazující následnou a dlouhodobou léčbu a péči. Jenže tady nás bota velmi silně tlačí už dnes. Všichni víme, jaká je situace v této skupině lůžkových poskytovatelů zdravotnických služeb. Chybí nám totiž jasný systém, ve které fázi onemocnění se pacient má dostat do toho či onoho typu zařízení, chybí nám jasné určení, co které zařízení vlastně může poskytovat, a také co dělat, aby naplňovalo k tomu potřebnou, ale stále chybějící, přitom naprosto nezbytnou základní normu o personálním, věcném a technickém vybavení zdravotnických pracovišť. Z těchto důvodů je oblast následné péče ještě spíše kolbištěm pro zoufalé udržení funkce a chodu některých nemocnic, léčeben a dalších typů poskytovatelů péče. Dnes již nevyhovující systém úhrady léčebné péče v těchto zařízeních přináší jen prostor pro spory a oprávněné stesky. Všichni víme, že tento povzdech zčásti směřuje jaksi do prázdna.

Ministerstvo doložitelně projevilo aktivitu a snažilo se, aby tyto normy, alespoň co se týče personálního, věcného a technického vybavení, byly připraveny a vydány. Osud a politická situace u nás jim však nepřála - ani předkladatelům, ani normám. Nedostatek prostředků v systému a ekonomická krize ve státě nejsou dobrým základem pro změny vyžadující peníze. Takže si mohu trochu zahrát na věštce a napsat, k čemu postupně musí dojít. Ve chvíli, kdy se konečně podaří zrealizovat kvalitní činnost na I. i II. stupni iktových center, z jejichž lůžek budou vycházet ročně desetitisíce pacientů, nastane údiv, že ten správný tok péče po etapách je zablokován a nefunguje. Bude totiž potřeba navazující a kvalitní rehabilitační a následné léčby v zařízeních třetí úrovně. Jenže tato zařízení zatím nemají ani program, ani zastání. Věřím, že jsme si všichni této situace vědomi.

Vyhlášený program péče o pacienty s cerebrovaskulárním onemocněním má v ČR svůj historický význam. Doufám, že bude mít patřičnou praktickou podporu všech složek zdravotnického systému, aby mohl přinést opravdový efekt i těm pacientům, kteří se prostě neuzdraví. K tomu vede zatím, zdá se, dlouhá cesta. Dlouhodobou léčbu a rehabilitaci často zoufale hledá ten, kdo ji najednou potřebuje - pro sebe, pro své nejbližší. Jinak zůstává na konci zájmu, společenského ohodnocení i úhrad. Je tak někdy opravdu i koncem cesty pacienta. Ale ne vždy tomu tak musí být. To je velmi podstatné! Systémově je to ale zatím oblast daleko více peníze vyžadující než přinášející. Výsledek známe.

MUDr. Václav Volejník, CSc., ředitel Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé - Luže-Košumberk