Poranění mozku a deprese

Deprese jsou u osob po poranění mozku velice častou emoční reakcí na nastalou životní situaci. Některé výzkumy hovoří o poměrně vysokém číslu 53% osob po poranění mozku, které někdy depresivní stavy zažily.[1] Vzhledem k výsledkům výzkumů věnovaných problematice depresí a poranění mozku, které jasně dokazují vysokou míru prevalence tohoto psychického onemocnění u cílové skupiny osob po poranění mozku, je důležité, aby byly psychologické či psychiatrické služby dostupné již v rané fázi jejich rehabilitace. Deprese se totiž často objevují u pacientů již v prvních třech měsících od poranění, kdy se chování pacienta spíše než pocity smutku vyznačuje zmateností a nepřiměřeností, které jsou spojené s organickým poškozením mozku a stavem po probuzení z komatu zvaným posttraumatická amnézie. Deprese po poranění mozku může mít buď organický základ (způsobený samotnými změnami v mozku po poranění) nebo může být reakcí na závažné změny v životě osoby, která poranění utrpěla. Pokud se deprese od počátku neléčí, projeví o to silněji v průběhu postakutní péče pacienta. Právě v této fázi rehabilitace si totiž člověk uvědomí, co všechno se jeho poraněním změnilo, co všechno je ztraceno a jak dlouhá cesta člověka po poranění mozku ještě čeká [2].

Popsaný pocit uvědomění je pak nejintenzivnější při příchodu jedince z rehabilitace do domácí péče. Osoba, která utrpěla poranění mozku, si doma naplno uvědomí, že už není schopna vykonávat činnosti, které ji dřív těšily. Uvědomí si také, že její pracovní výkony nebudou na stejné úrovni jako dřív, že nebude schopna živit rodinu, a že není už tak pohotová či pohyblivá jako bývala [3].

Příznaky deprese

Nejčastějšími příznaky klinické deprese jsou pocity smutku, sklíčené nálady a ztráta zájmu o činnosti, které měl člověk doposud rád a s oblibou je vykonával. Osoba může také trpět nechutenstvím, nebo naopak přejídáním se, poruchami spánku, únavy a nedostatkem energie, nízkou úctou vůči sobě samému, pocity zbytečnosti, nadměrným sebeobviňováním, neschopností soustředit se a nerozhodností. Míra deprese se samozřejmě u každého jedince projevuje rozdílně, vše souvisí totiž i s vnějšími vlivy, a to především s přijetím a porozuměním problémům osoby druhými lidmi, ať z rodiny, tak z práce či kamarády. Deprese jsou taktéž často provázány s pocity úzkosti, které se pojí se snahou osoby po poranění mozku vyvarovat se zesměšnění ze strany okolí či odhalení svých, poraněním nastalých, nedostatků. U lidí s poraněním mozku jsou však pocity úzkosti diagnostikovány méně často než depresivní stavy.

Důležité je také poznamenat, že problémy s depresemi nemají jen osoby po poranění mozku, jak se může z výše uvedených řádků zdát. Sekundárně se mohou deprese projevit také u rodinných příslušníků. Výskyt deprese u této skupiny je dobře popsán například v kvalitativní případové studii Rodinní příslušníci osob po poranění mozku jako další a často zanedbávané oběti traumatu či v jiném, tentokrát kvantitativním výzkumu, zaměřeného na rodinné příslušníky starající se o osoby po poranění mozku, které se nachází ve vegetativním stádiu [4]

Jak depresi zvládnout?

I přes všechna negativa, která sebou deprese přináší, někteří autoři tvrdí, že projevy deprese jsou u pacientů po poranění mozku vlastně dobrým znamením. Podle nich jde u totiž o odhalení a smíření s tím, jaká je pacientova skutečnost. V této fázi jedinec mnohdy poprvé začíná vstřebávat emoční následky poranění, a tím spěje k rychlejší adaptaci a přijetí následků poranění. Samozřejmě, je nutné rozlišovat mezi tzv. zdravou depresí, kdy je jedinec smutný a oplakává všechny své velké ztráty, a depresivním stavem, v němž má osoba po poranění mozku zablokované všechny své emoce, je netečná a není schopna vyjádřit své pocity.

Na závěr článku několik rad, jak depresi zvládnout: Jste-li osoba, která utrpěla poranění mozku, pak:

1. Proberte vše s někým, kdo umí dobře naslouchat.
2. Nepotlačujte své pocity. Vyjádřete je.
3. Staňte se členem podpůrné skupiny pacientů po poškození mozku, zjistěte, jak oni tyto problémy zvládli.
4. Zapojte se do jakékoli činnosti, která vám přináší potěšení. Rozložte si velké úkoly na menší.
5. Pracujte na tom, abyste nenacházeli pocity radosti až na konci úkolu, ale v každé jeho fázi
6. Snažte se myslet pozitivně. Neříkejte si: „Co nemůžu dělat?“ ale spíše: „Co dělat můžu?“ Berte svoji situaci jako druhou šanci.
7. Uberte ze svých očekávání a pokuste se přijmout svá omezení.

Čtete-li tyto řádky jako pečující (ať již člen rodiny nebo pečovatel), pak vězte, že:

1. Pokud vám pacient řekne, že myslí na sebevraždu, berte ho vážně a vyhledejte odbornou pomoc.
2. Pokuste se chápat příčiny smutku Vašeho blízkého a naslouchat mu.
3. Neberte odpovědnost za depresi Vašeho blízkého na sebe - není to vaše chyba.
4. Osvojte si taktiku, jak pacienta rozptýlit a zabavit.
5. Pokud máte pocit, že období smutku Vašeho blízkého trvá příliš dlouho, pokuste se jej přesvědčit, aby vyhledal pomoc (nebo mu tuto pomoc pomožte vyhledat Vy, pokud toho sám není schopen).

[1] Brauser, D.: Patients With Traumatic Brain Injury Show High Rates of Depression, JAMA. 2010;303:1938-1945.

[2] Powel, T.,: Poškození mozku, str. 304.

[3] Fraser, R.T,, Clemmons, D.C. Traumatic Brain Injury Rehabilitation, str. 97.

[4] Chiambretto, P., Moroni, L., Guarnerio, Ch., Bertolotti G., Prigerson, H. G.,: Prolonged grief and Depression in caregivers of patiens in vegetative state, Brain Injury 2010 24(4), 581-588.